Hlavní zprávy pro dnešní den: 13.03.2010

Společenský klub

Nejen slámový jantar v lechovické šperkovnici

Slámové víno má dnes se slámou (až na výjimky) jen málo společného. Hrozny na výrobu tohoto sladkého nektaru se většinou suší ve větraném prostoru, zavěšené na drátech. Jinak je tomu v Lechovicích. Tedy přesněji v produkčním areálu lechovické vinařské akciovky v Boroticích.

                Ale ani to již není přesné. Letos koncem února se totiž v inkriminované budově nesbíraly na slámě uložené zcvrklé hrozny, ale naopak se zde konala (poprvé mimo Lechovice) tradiční slavnost lisování slámového vína. Hrozny Ryzlinku rýnského 2009 z borotické viniční trati Nad Kolářovým sklepem (cukernatost byla při sklizni v říjnu 21,5° NM) totiž tentokrát vysychaly v jiné části borotického areálu! A nebylo jich hodně, něco kolem 450 kilogramů. Což představuje vzácných 50 litrů slámového vína.

                U nás ještě není příliš mnoho lidí, kteří slámové víno ochutnali. Dalo by se říci, že je to jakýsi sladký jantarem ve vinařově vinné šperkovnici. Je tedy nejen sladké, ale také poměrně vzácné. Bylo by třeba mnoho slov, abych popsal, co všechno výrobě slámového vína předchází a jaká nebezpečí mu hrozí (od lidí, ptáků, přírody), než se narodí. Ostatně samotní vinaři ho moc nepijí, také na něm nezbohatnou, jen se jím většinou chlubí.

                Ač nejsem vinař, ale vinný konzument a notně poučený laik, na lechovickou slavnost lisování slámového vína se vždy moc těším, třebaže mne pořád straší hrůzy několikahodinové cesty po šílené „déjedničce“. Letos se tato černá můra skutečně naplnila, takže jsem byl s dalšími kolegy o část slavnosti poněkud ochuzen. Nicméně ani to mi nesnížilo potěšení z návštěvy borotického sídla Vinných sklepů Lechovice.

                Samozřejmě, ochutnal jsem medově zbarvený a sladce lepivý mok z kýblu pod ručním lisem. Technologovi vinařství Janu Hrachovskému si při měření cukernatosti vylisované ambrózie přilepily prsty k moštoměru. A nelze se divit, vždyť mošt měl cukernatost neuvěřitelných 52° NM! Proto i já jsem mezi prsty pevně třímal (přilepenou) sklenku s mladým lechovickým vínem. Hlavně k kvůli němu jsem totiž na slavnost (v Lechovicích mi snad odpustí) přijel. Tradiční je nejen lisování slámového vína, ale neoddělitelně k němu patří i první větší košt lechovických vinných novinek. A na to jsem se především těšil!

                Takže zatímco nám „na horní palubě“ hrála cimbálová muzika Ondráš (další tradice), na té relativně dolní jsem společně s množstvím hostů ochutnával jedenáct připravených lechovických vín z ročníku 2009. Chtěl jsem totiž vědět, co pěkného Lechovičtí (a jejich „pražská spojka” Elemír Tříška) přivezou do Viničního altánu v pražské Gröbovce na tradiční letní degustaci. A tedy i co nového vinný restaurant nabídne v nadcházející sezoně milovníkům lechovických vín.

                A Ondrášovci hráli a hosté (včetně mně) přechutnávali mladá vína a prokládali je klasickými kulinářskými speciality, především zabijačkovými lahůdkami připravenými mistry z vyhlášeného borotického „velkořeznictví“. A protože koštující jsou odměněni nejen příjemným zážitkem z mladého vína, ale vylosovaní hodnotitelé také lahvemi lechovického vína, není se co divit, že se koštovalo poctivě a vytrvale.

                Nyní již mají lechovická vína dalšího šampiona - byť jen místního. Milovníci vína jím na slavnosti zvolili Pálavu 2009 ve výběru z hroznů. Na druhém místě se umístilo Chardonnay v pozdním sběru, následované Ryzlinkem rýnským v pozdním sběru. Pravda, „hlas lidu“ nebyl zcela podle mého gusta. Takže na čem jsem si já nejvíce pochutnal? Rozhodně to byly oba Sauvignony, kabinetní i ten v pozdním sběru, dále již zmíněné Chardonnay a krásné rosé z odrůdy Zweigeltrebe plné jahod a smetany v nasládle a pikantním tělíčku.

                A když jsem se společně s menší pražskou výpravou vrátil domů, čekala mne na webu čerstvá zpráva, podle níž lechovické víno získalo letos první zlatou medaili na významné soutěži. Postaralo se o ni Chardonnay 2009 v pozdním sběru na soutěži mladých vín Vinum Juvenale. Jsem rád, že chutnalo i mně (a také Elemíru Tříškovi, jak mi později prozradil).

Myslím si, že lechovický vinný rok nezačal špatně...

Text Libor Chlupatý

Fotografie Daniela Chlupatá a autor